Bezpečná zařízení

Počítače, telefony, tablety, chytré hodinky, robotické vysavače nebo na síť připojené centrifugy v laboratoři. To všechno (a mnoho dalšího) jsou zařízení, která mohou být využita k útoku na naši kyberbezpečnost. Musíme je proto chránit, a to jak s ohledem na jejich fyzickou ochranu, tak s důrazem na jejich programové vybavení a data, která do nich ukládáme. V pátém modulu se společně zaměříme na obecná pravidla ochrany zařízení, promluvíme si o využití šifrování a na závěr se plynule dostaneme i k tématu potřeby zálohování dat a souborů z našich zařízení.

Obecná pravidla práce se zařízeními

Zamykat, zamykat, zamykat

Kdo si nezamyká počítač při odchodu z kanceláře, a ještě si k tomu nechává třeba v prohlížeči přihlášený Facebook, ten si přímo říká o klasický žert, kdy kolegové na sociální síť pod jeho jménem nasdílí nevhodné komentáře. To je ale ve finále to nejmenší, co se může stát. Zařízení je prostě v době, kdy ho nepoužíváme, třeba zamykat - jinak na něm může kdokoliv provádět cokoliv a celé naše nastavování silných hesel anebo 2FA je nám úplně k ničemu. Potřeba fyzické ochrany se samozřejmě týká i telefonů a dalších zařízení.

Moje je moje, tvoje je tvoje

Moje pracovní zařízení je moje zařízení a můj účet je můj účet. Potřebujeme zkontrolovat pracovní poštu, ale notebook se nám vybil a k dispozici teď máme jen starší domácí počítač našeho potomka? A máme jistotu, že je jeho zařízení skutečně bezpečné? Nebo spolužačka na přednášce se nemůže připojit k síti eduroam a poprosí nás, abychom se v jejím zařízení přihlásili na svoje jméno a heslo. To s omluvou odmítneme. Naše pracovní zařízení je prostě naše a naše přihlašovací údaje jsou taky naše, nikomu je nepůjčujeme.

Soukromá zařízení v pracovním nasazení

Pokud máme pracovní zařízení, používáme k pracovní agendě vždy přednostně to. Ne vždy ale máme svůj vlastní pracovní telefon nebo notebook, a tak se může stát, že soukromá zařízení využíváme třeba pro psaní pracovních e-mailů nebo proplácení faktur. Pokud tomu tak je, musíme opravdu důsledně dbát všech zásad z ostatních modulů, jako např. volit silná hesla, mít nainstalovaný antivirový program (viz dále) atp. Je to na naši zodpovědnost.

Stojí za to potlačit zvědavost

Na chodbě na okenním parapetu se povaluje opuštěná USB paměť. Nebo v knihovně někdo zapomněl na stole paměťovou SD kartu. Zvědavost nás pálí, často i v představě dobrého skutku, že podle souborů na "flashce" či na kartě najdeme majitele a jeho ztracenou paměť mu vrátíme. Zvědavost ale musíme potlačit, tento typ útoku se na přirozenou lidskou zvědavost spoléhá - a často úspěšně. K našemu zařízení prostě nepřipojujeme žádná neznámá zařízení ani média, protože nikdy nevíme, co na nich číhá.

Antivir je stále nutnost

Každý den stahujeme soubory z internetu a otvíráme dokumenty z pošty. Naším zařízením projdou desítky a stovky souborů, které mohou být potenciálně nebezpečné. Mohou v sobě ukrývat škodlivý kód. Mít na svém zařízení antivirový program, který dokáže tyto potenciálně nebezpečné soubory identifikovat a zastavit dříve, než napáchají škodu, je jednoznačně potřeba. Antivirový program je také nutné udržovat aktualizovaný, ale o to se většinou postará program sám automaticky.

Aktualizovat, i když nás to zdržuje

Ano, aktualizující se Windows v momentě, kdy to nejméně potřebujeme (třeba když máme za pět minut důležitou poradu), to je skutečně otrava. Ale aktualizace nejsou jen nové funkce a vizuální změny v operačním systému - aktualizace jsou především reakce na odhalené bezpečností díry. Automatické aktualizace proto nikdy nevypínáme a pokud je nám nabídnuta možnost je odložit, odkládáme je jen ve velmi zásadních případech. Tato pravidla se týkají nejen operačního systému Windows, ale také všech nainstalovaných aplikací a programů a samozřejmě i systému na našem mobilním telefonu nebo tabletu (např. Android).

Většina systémů a aplikací se aktualizuje sama a automaticky (popřípadě nám existenci aktualizací oznámí a vyzve nás k jejich instalaci), ale i tak je dobré kontrolovat, že automatické aktualizace probíhají. Pokud zjistíme, že tomu tak není, je vhodné tuto skutečnost hlásit a řešit s IT podporou.

Zařízení není jen počítač a telefon

Jak dramaticky roste množství zařízení kolem nás, které jsou připojená k internetu, roste spolu s tím i počet možností, kudy vést útok na naše kyberbezpečí. V době takzvaného internetu věcí, kdy jsou ke globální síti připojeny i naše lednice, žárovky, domácí bezpečností kamery, chytré televize nebo mikroskopy v laboratoři, je třeba mít se na pozoru. Případy, kdy útočníci využili slabého zabezpečení těchto zařízení a například odmrazili ledničku nebo vystrašili obyvatele bytu zhasínáním a rozsvěcením světel v posledních letech přibývá. Většinu rizik lze vyřešit starými dobrými postupy - silná hesla, pravidelné aktualizace atp. Řešení některých bezpečnostních rizik těchto zařízení je ale mimo možnosti nás jako uživatelů, je ale dobré o rizicích alespoň přemýšlet. Co by se mohlo stát, pokud by útočník například získal kontrolu nad mým robotickým vysavačem? Dokážeme si takový scénář představit? Může být reálnější, než se zdá.

Zařízení není jen robotický vysavač a chytrá žárovka

Počítač, telefon, tablet, chytrá žárovka nebo inteligentní lednička... nezapomínáme ještě na něco? Ještě jsou tu zařízení, které nedržíme v ruce každý den jako telefon či tablet, ani nejsou tak sexy jako moderní prvky chytré domácnosti nebo chytré vybavení v kanceláři či laboratoři. Jsou to všechny ty krabičky za stolem a pod televizí, které nás propojují s globální komunikační sítí: Wi-Fi, routery, rozbočovače, zesilovače atp. I ty mohou být cílem či prostředníkem útoku. V zaměstnání za nás jejich bezpečnost řeší kyberbezpečnostní tým a IT oddělení, doma se o ně ale musíme většinou postarat sami.

Šifrování

O šifrování už jsme mluvili v souvislosti s takzvaným E2E šifrováním. Zabezpečení komunikace ale není jediná oblast, kde šifrování může pomáhat. Stalo se vám už také někdy, že jste ve veřejném počítači nebo na veřejném místě zapomněli svoji USB paměť? Kdokoliv ji našel, mohl se dostat jednoduše ke všem souborům, které na ní byly uloženy. Doufejme, že to nebyly žádné citlivé dokumenty.

Když mluvíme o šifrování, myslíme tím většinou nějaký (často velmi složitý) matematický proces, který zajišťuje, že informace, které chceme zabezpečit, budou čitelné pouze pro toho, kdo má klíč k jejich rozšifrování. Šifrování je velmi efektivní metoda a setkáváme se s ním v mnoha různých podobách.

Šifrování komunikace - v dnešní době běžně posíláme citlivé informace e-mailem nebo přes komunikační aplikace. V předchozím modulu už jsme si ukázali, že zprávy posílané přes internet mohou být za určitých podmínek po cestě přečteny - a že řešením je třeba takzvané E2E (koncové) šifrování.

Brouzdání po webu - prohlížení webu není nic jiného než neustálý proud souborů, textů a obrázků mezi námi a počítači v internetu tzv. servery. Toto posílání se odehrává přes různé protokoly, jedním z nich je i protokol HTTP. Aby bylo zajištěno, že je naše brouzdání webem o něco bezpečnější, využívá se jeho šifrovaná varianta HTTPS. Dnes už většina stránek používá HTTPS, tedy umožňuje uživatelům například bezpečné přihlašování do internetového bankovnictví či emailové schránky tak, aby posílané informace nemohl nikdo odposlouchávat cestou po síti.

Používání VPN - Virtuální privátní síť nám umožňuje připojit se do sítě univerzity z domova a využívat tak všech služeb a výhod naší instituce, jako bychom byli přímo na univerzitě. Internetový provoz je při využití technologie VPN šifrován, takže nikdo nemůže zachytit, pozměnit nebo dokonce monitorovat naši aktivitu.

Šifrování datových úložišť - zatím jsme si využití šifrování ukazovali především v oblastech, kde informace někam putují. Šifrovat ale můžeme i ty informace, které někde ukládáme a nikam se neposílají - třeba soubory v našem počítači nebo v telefonu. I ty mohou být ohroženy, například když dojde k odcizení našeho zařízení. Nebo si upřímně odpovězte na otázku, kolikrát jste někde zapomněli svou USB paměť tak, že k ní a k datům na ní mohl mít přístup v podstatě kdokoliv? Kdyby byla tato fleška šifrována, bez klíče by se k nim žádný náhodný nálezce nedostal.

Tam, kde se pracuje s citlivými informacemi, se šifrují i pevné disky v počítači. Představte si, že útočník odcizí fyzicky váš notebook - nezná vaše heslo do systému Windows, ale to mu nezabrání dostat se k vašim datům uloženým v notebooku. Jak? Jednoduše počítač otevře a pevný disk z něj vyndá. Následně ho připojí ke svému počítači a k datům na vašem HDD se tak bez potíží dostane. Ovšem pouze za předpokladu, že váš pevný disk nebyl zašifrovaný - v takovém případě bude mít útočník smůlu.

Šifrování je silná technologie, ale může být i zneužita. Pojďme se ještě zastavit u tématu zálohování a ransomware.

Zálohuji, zálohuješ, zálohujeme

Propočty jsou to možná trochu divoké, ale uvádí se, že jen v USA každý týden selže na 140 000 pevných disků. Ve spěchu každodenní činnosti si mnohdy ani neuvědomíme, co by se stalo, kdyby zrovna náš disk odešel do věčných lovišť. Ve chvatu digitálních životů necháváme soubory na ploše v počítači nebo ve složce Dokumenty na lokálním zařízení, na telefonu nebo třeba tabletu. Tam naše data nejvíce ohrožují dvě hrozby, nečekané selhání zařízení (resp. pevného disku) a hrozba zvaná ransomware.

Ransomware

Ransomware je záškodnický program, který si v nepozornosti stáhneme z podvrženého e-mailu nebo se k nám bez našeho vědomí nastěhuje při návštěvě napadeného webu. Ransomware pak zašifruje naše data, zablokuje nám přístup k zařízení a za zpětné rozšifrování dat žádá výkupné. Výkupné se většinou platí v anonymních digitálních měnách - a nebývá to málo peněz.

Ransomware vás často také postaví do časové tísně - "pokud nezaplatíte co nejrychleji, začnu mazat vaše soubory." Zákeřný ransomware Jigsaw a jeho následné varianty například po zašifrování vašich souborů každou hodinu několik smažou - čím déle otálíte s placením výkupného, tím více vašich souborů nezvratně mizí. Pokud nezaplatíte do 72 hodin, smaže se všechno. Desítky variant a klonů ransomwaru Jigsaw zákeřnou časovou strategii převzalo, dnes navíc ještě třeba vyhrožují tím, že vaše citlivá data a soubory zveřejní.

Jak se tedy ransomware útoku bránit?

• Nainstalujte si antivirus a udržujte ho aktualizovaný.
• Aktualizujte i všechny své programy, webové prohlížeče a operační systém.
• Zálohujte svá důležitá data.

Co zálohovat?

Prioritizujte! Ne všechny soubory jsou si rovny, některé jsou důležitější než jiné. Rozepsaná diplomka nebo draft odborného článku mají zcela jistě vyšší hodnotu než vtipné obrázky stažené z Facebooku. Až ransomware zaútočí, kvůli veselým GIFům s koťátky nejspíš nebudeme peněženku ani otevírat - kvůli bakalářce ve stavu téměř před odevzdáním už ale v zoufalství možná prasátko rádi rozbijeme. Není proto třeba zálohovat úplně všechno, ale hodí se rozsegmentovat si soubory, vyberte to nejdůležitější, nejzásadnější.

Lokálně nebo v cloudu?

Zkopírovat si zálohu rozepsané diplomky z plochy na externí flash paměť není nejoptimálnější cesta - ale i to je lepší než vůbec nic. Jaké jiné možnosti ale máme?

Záloha do cloudu - Asi nejčastěji dnes využívanou metodou je tzv. záloha do cloudu. V cloudu máme data zálohovaná okamžitě a kdykoliv přístupná i z našich ostatních zařízení. Většinou vše jednou nastavíme a pak na zálohování můžeme zapomenout - vše se děje automaticky. Skutečnost, že jsou data "někde online v cloudu" sebou však nese jiná bezpečnostní rizika a je dobré se řídit radami ohledně pevného hesla a 2FA. V rámci AMU využíváme pro cloudové ukládání souborů platformu OneDrive.

Lokální záloha - Může probíhat na externí média. Nikdo dnes už asi nezálohuje vypalováním na CD nebo DVD nosiče, ale takový externí pevný disk může být dobrá volba. I zde lze zálohování zautomatizovat. Existují programy, které po připojení externího disku umí automaticky odeslat zálohy přednastavených souborů a složek na disk tak, abychom to nemuseli dělat ručně. Je však třeba myslet na to, že zálohy musíme dělat pravidelně, a že nemůžeme nechávat externí disk připojený k zařízení konstantně - až přijde ransomware, zašifruje i připojená externí média (včetně třeba takové USB paměti) a zálohy na externích nosičích mu tak mohou podlehnout taky.